Abychom my lidé měli to, co chceme a můžeme mít, musíme za to zpravidla platit. To, co má pro nás lidi aspoň nějakou hodnotu, se obvykle nenabízí zadarmo, a kdo by si to vzal bez placení, byl by zloděj. Jenže abychom mohli platit za to, co si chceme pořídit, případně za služby, jež toužíme využívat, musíme mít v první řadě peníze. Ty mají svou nezastupitelnou úlohu. A abychom je měli, musíme si je v produktivním věku obvykle vydělat. A když v produktivním věku nejsme, pak můžeme jedině doufat, že nám je stát přerozdělí a přiklepne z toho, co mu odvedou ti vydělávající, třeba v podobě důchodu. A v každém případě tu musíme usilovat o to, abychom si dost vydělali, případně si musíme stanovovat priority toho, co koupíme a co oželíme, a to tak, aby nám získané peníze stačily.
Ale někdy nám peníze přesto nestačí. Někdy naší vinou, někdy třeba vinou osudu. Někdy nemáme už třeba ani korunu, a přesto bychom měli pořád ještě utrácet. Což ale logicky nejde. A aby to šlo, musíme si prostě někdy vzít půjčku.
Ovšem zatímco bonitním lidem ji poskytnou v kterémkoliv finančním ústavu, u lidí s ekonomickými problémy je to jiné. Když se zdá, že jejich příjmy nestačí na splátky, případně když tu panují jisté obavy, zda budou půjčku splácet, když už registry dlužníků dokazují, že tomu tak v případě onoho člověka někdy dříve nebylo, často je žadatel odmítnut. A po zamítnutí půjčky v bance je velice pravděpodobné, že to v ostatních bankách dopadne stejně.
Ještě štěstí, že tu nejsou toliko banky. K radosti všech nedokonalých žadatelů o půjčku tu máme i nebankovní sektor, a když se využije tady poskytovaná neúčelová hypotéka Nebankovní hypotéka, s největší pravděpodobností to pro zájemce o ni dopadne dobře. Stačí totiž, aby tento mohl zaručit splácení zástavou nějakého nemovitého majetku, a půjčí mu tu, ať už vlastně potřebuje ony finanční prostředky na cokoliv.