Vždycky jsem chtěla mít nějakou vysokou školu. Tohle jsem si říkala, když mi bylo asi jedenáct let. Nevěděla jsem sice jak na to, protože každý mi říkal, že vysoká škola je opravdu drahá. Tak jsem z toho byla velmi zklamaná. A potom jsem se ale dala na gymnázium, kde mě to bavilo a nebylo to tak složité, jak jsme si kdysi myslela. Opravdu hodně mě to bavilo a šlo mi to samo od sebe. Tak jsem si řekla, že když potom dodělám gymnázium, třeba budu mít nějaké stipendium a dostanu se na vysokou školu. Je logické, že se mi tento sen nesplnil a stipendium jsem samozřejmě nedostala, ale taky jsem se dostala na vyšší odbornou školu.
Moc se mi tam líbilo byla jsem velmi šťastná a taky nadšená, že jsem to dokázala. A taky jsem se tam našla opravdu skvělé kamarády, kteří taky studovali vysokou školu a byl to jejich sen, stejně tak jako můj. Nevěděla jsem, jak se jich zase zeptat na to, čím by chtěli být, kdyby nechodili na vyšší odbornou školu. jeden mi dokonce řekl, že chtěl být učitel.
Řekla jsem si, že to není špatný nápad, že je to skvělé. Protože vlastně i učitel musí se dobře učit. Moje kamarádka je učitelka na základní škole pro první stupeň. Kamarádka mi říká, že opravdu lepší zaměstnání si vybrat nemohla. Protože ona se moc ráda učí, takže učení dětí je pro ni bylo opravdu jako odměna. Říká, že lepší práce si vybrat nemohla a taky se chce ještě dostudovat, aby mohla učit taky druhý stupeň základní školy. Mně se tohle líbí a jsem ráda, že takoví lidé ještě existují. Protože vzdělání je opravdu na prvním místě. Pro mnoho lidí, a to hlavně pro mě. A jak jste se učili vy? Baví vás škola nebo jste ji brali spíše jako za trest nebo jenom jako povinnost? Já se vám mohu s klidem svěřit, že já učení a vzdělávání se miluji a dělám to dodnes, i když mám po třicítce. Studuji jazyky a je to můj koníček.