Proč se vlastně vážné hudbě takto přezdívá? Nebylo by lepší říkat jí „veselá hudba“? Možná by to bylo výstižnější, i když je výraz „vážná“ zde míněn v odlišném kontextu, než aby to znamenalo něco závažného či negativního. Narážka na tuto slovní hříčku se již objevila například ve filmu Anděl na horách, kde se pan Kemr dotazuje své tanečnice, „zda má se svým přítelem vážnou známost, načež ona odpoví, že nikoli, ale že jde o známost veselou“. Pokud bychom měli hodnotit závažnost hudební produkce, co se týče působení na lidskou psychiku, vážnou hudbou by bylo možno směle označit například hlučné rockové koncerty, jimiž někteří producenti obtěžují přílišným hlukem své okolí, což také nezůstává bez odezvy a někdy se to dokonce řeší soudní cestou.
Naopak klasická neboli „vážná“ hudba působí na psychiku spíše opačně, uklidňuje mysl, navozuje pocit vnitřní harmonie a klidu a přispívá k lepším mezilidským vztahům. Snaží se lidi spojovat v jeden celek, v jednotu, nikoli rozdělovat jednotlivce a celou společnost, koncerty vážné hudby v Praze tak mají značný pozitivní celospolečenský dopad a měli bychom jim věnovat více pozornosti. Hudební klasika napříč sedmnáctým až dvacátým stoletím je nestárnoucí a stále oslovuje nové a nové posluchače nezávisle na jejich věku.
Mezi posluchači se najdou senioři, ale třeba i děti, této hudbě se také přezdívá hudba „duchovní“, neboť oslovuje naši nesmrtelnou duši a dává také lidem na vědomí, aby se zamysleli nad svým životem, nad jeho smyslem a cílem, který nesouvisí s hromaděním majetku, ale s láskou, moudrostí, citem, porozuměním, empatií a dalšími vlastnostmi ve vztahu k dalším lidem, k sobě sama a také ke zvířatům a k okolní přírodě. Vážná hudba také podporuje mír mezi státy a národy této země a klade si za cíl ukončit války a krveprolití a posunout naši planetu na vyšší úroveň bytí.