Vždycky jsem si říkala, že bych chtěla pracovat s módou. Protože mí rodiče oba dva pracuji v módě. Můj otec vede obchodní síť obchodu, kde je móda a moje máma právě prodává v různých obchodech, kde je různé oblečení. Moc se mi líbí, když můžu oblečení hodně střídat. A nebaví mě nosit jedno oblečení třeba celý den.
Takže jsem spíše taková jako celebrita, která si mění oblečení opravdu třeba několikrát denně. Líbilo by se mi, kdyby to bylo jako v Americe. To, že k snídani se každý oblékne jinak, potom se oblékne jinak když jde ven. A potom k večeři se taky nějak oblékne. Já prostě žiji módou a opravdu toho lituji, že jsem nešla na nějakou uměleckou školu. Na uměleckou školu jsem chtěla kvůli tomu, že bych třeba mohla pracovat jako módní návrhářka nebo být nějaká kvalitní profesionální švadlena. Myslím si, že kvalitních a šikovných švadlen není nikdy dost. Opravdu mě taky hodně baví vymýšlet různé styly oděvů. Akorát nemám na to nějaký žádný vkus, jak říkají mí přátelé. Musím říct, že mě to dost zabolelo u srdce, ale co nadělám.
Někdy upřímnost být prostě musí. A vůbec jehlu a nit neumím nějak držet v ruce a nemám nějakou přesnou ruku. Takže i když mám doma kvalitní šicí stroj, tak je mi to na nic, protože to neumím. A docela mě to mrzí, ale nikdo učený z nebe nespadl a budu se snažit dál. Chtěla jsem zkoušet šít módní oblečení na zakázku. Možná umím tak akorát udělat šálu anebo nějaké jednoduché tepláky, ale nic extra krásného to není. A řekla jsem si, že bych mohla třeba navštěvovat nějaký módní kurz. U nás takový je, ale zdá se mi takový strašně nevážný a pofidérní. Takže jsem si řekla, šel raději zůstanu u toho, že budu číst módní časopisy a zabývat s módou jen tak doma, než aby o tom někdo věděl a potom se mi smál nebo mě nějak ponižoval. Ale jednoho dne třeba se mi to podaří.